Stejně jako ve všech sociálních službách,

tak i pracovníci a uživatelé Centra denních služeb se museli přizpůsobit „době koronavirové“.

S napětím jsme v březnu všichni sledovali zprávy a varování, některým z nás to připomínalo válečné časy. Některé rodiny preventivně po vyhlášení nouzového stavu nechávali svoje rodiče doma a v několika následujících dnech došlo k nařízení Vlády ČR o úplném uzavření naší služby.

Zatímco v těchto dnech uživatelé zůstávali doma, pracovnice nelenily a daly se do šití roušek. Díky Centru Vodárna, která zprostředkovala distribuci jednorázového materiálu jsme našily velké množství roušek pro naše pracovníky Centra sociálních služeb, příspěvková organizace, a následně jsme se naučily šít i ochranné pláště. Tři pracovnice také nabyly nové zkušeností během třítýdenní karantény v Domově pro seniory.

A jak se dařilo v průběhu této doby naším uživatelům? Během uzavření Centra denních služeb jsme si několikrát alespoň telefonovali a zůstávali s nimi v kontaktu. Všem se po sobě stýskalo. Někteří uživatelé si k sobě našli i cestu po telefonu, někteří se alespoň malinko navštívili, když už došlo k postupnému rušení některých přísných opatření.

Většina z nás se domnívala, že uzavření služby bude jen krátkodobé a brzy se shledáme, ale opak byl pravdou a uživatelé i jejich rodinní příslušníci buď netrpělivě čekali na naši zprávu o znovuotevření služby nebo sami volali s dotazem, když už mohou přijít.

Mladší uživatelé se mohli vrátit už květnu, se kterými jsme se mohli vydat i na delší vycházky do Gránic. Velký návrat většiny uživatelů přišel ale až poslední týden v červnu. Návrat byl pro nás všechny velmi vřelý, dotýkal se srdce každého z nás a poslání naší služby docházelo svého naplnění, když se právě v tomto okamžiku ukázalo, jak blízké a přátelské vztahy mezi uživateli i pracovníky fungují. Všichni jsme byli dojatí, měli jsme si dlouho o čem povídat. Samota během uzavření služby doléhala na všechny naše uživatele, a tak bylo vidět, že se na sebe všichni těšili a nyní se rádi vidí.

A abychom udělali ještě větší radost alespoň části našich uživatelů, vydali jsme se na konci června na výlet na Vranovskou přehradu, se kterou mají uživatelé spojené zážitky z průběhu života a většina z nich na přehradě nebyla několik desítek let, byť je to od Znojma kousíček. S pomocí lodního personálu jsme zvládli i výlet parníkem až na Bítov a zpět. Po cestě do Znojma jsme ještě zavítali na pár okamžiků do Vranova, aby si někteří uživatelé mohli oživit svoje vzpomínky.

Celá tato zkušenost se zavřením služby nás naučila vděčnosti, že můžeme být opět všichni pohromadě.